Zdánlivě nerovná rovnice různorodých pojmů skýtá v sobě myšlenku hlubší. Pokud se předněji totiž zamyslíme nad ekonomikou státní, nelze si bez státu a státního aparátu představit stát, kde ekonomické zásahy a reformy jsou prováděny bez souhlasu voličů, kteří volí prostřednictvím voleb své zastupitele, což se odvíjí především od jejich sociálního, ale také ekonomického zaměření.
Pravicová vláda bude tíhnout k nižšímu zdanění a podpoře soukromého zájmu oproti levicové vládě, která se spíše zaměří na vyšší daně, ale státem zaručené služby. Někde mezi je kompromis, který je možná až příliš líbivý. Každopádně ekonomický subjekt prostřednictvím demokratických voleb rozhoduje o ekonomickém směrování svého státu. Středobodem takovýchto otázek je míra zdanění a typ daně. Není vůbec jednoduché stanovit cokoliv, co se týká daně, aniž by minimálně čtvrtina populace nepocítila nějakou negativní změnu. Přesto můžeme sledovat jeden zajímavý fenomén, který se objevuje při změně výše (dejme tomu při zvýšení daně) a to je postupné navykání obyvatelstva na novou daň. Byť zprvu se zdá, že každým dnem vypukne revoluce, realita je taková, že lidé sice budou brblat, ale postupně se s novou výší daně smíří a dokonce už jim to ani nebude dělat problém.
Lidé dokonce naopak podporují vyšší zdanění, pokud je takové zvýšení ospravedlněno jakýmkoliv důvodem, který zrovna lidem bude po chuti. Například stát by zvýšil daňovou zátěž na občany, protože chce po vzoru SPD zvýšit náklady na hraniční ochranu, řešení migrantské krize apod. – lidé by dokonce i uvítali, neboť řešení migrantské krize by chtěli obě strany barikády a za falešný pocit bezpečí? Proč ne.
Otázkou je samotný volič
V prvé řadě rozhoduje volič o daňovém zvýšení či snížení v moment vhození volebního lístku do urny. Je však složité chtít po politiku, který má tzv. volný mandát, aby plnil přání svých voličů, tak jak oni by si je představovali. Vezměme si sociálního křesťana z chudších poměrů, tomu by nevadilo zvednout daň proto, aby více peněz šlo do podpory věcí sociálních, zatímco podnikatel by raději ekonomiku nechal tak, jak je.
